Otomo je japonská tradice mezi mistry bojových umění. Je velmi často zaměňována s Učideši (soukromý učedník) protože je to obvykle jeden z učideši kdo vykonává otomo. Otomo je obvykle považováno za tréninkový způsob pro učideši. To je starat se o mistra docela jako sluha.
Avšak cvičení otomo má hlubší význam. Mistři bojových umění často dosáhli meditacemi osvícení. Osvícení znamená, že člověk si je vědom svého vnitřního světa a rozumí tomu, že sledování svého vnitřního světa je jediný způsob jak si vytvořit vlastní život v pravdě. Někteří tanečníci, malíři, herci, hudebníci a lidé cvičící meditaci dosáhli tohoto stavu. Sledování svého vnitřního světa dává tak dobrý pocit, že člověk již netouží po přátelství nebo vstupu do společnosti. Kromě denních aktivit jako jezení, pití, sex, procházka, atd. si člověk pouze užívá svou práci tj. umělecký výkon popřípadě výuku. To může vyvolat nedorozumění s druhými lidmi díky nedostatku přátelství nebo společenského života. Lidé to mohou považovat za bezcitné nebo nezdvořilé. Proto mistr potřebuje otomo, osobu, která může vytvořit most mezi mistrem a ostatními lidmi.
Mistr nemá zájem o společenskou konverzaci, ale je vždy připraven učit nebo odpovídat na otázky. Přítomnost otomo zabrání společenské konverzaci, ale dává příležitost ke kladení otázek. Pohoštění často pokračuje společenskou konverzací po dobu jedné či dvou hodin. Otomo může vzít mistra domů aniž by bylo nutné obtěžovat lidi, kteří si společenskou konverzaci užívají.
Přirozeně otomo může také cvičit meditaci v každodenním životě zatímco je s mistrem. Není důležité zdali je osvícený/á, protože nikdo neví jak k osvícení dochází nebo jak osvítit druhé. Důležité je porozumět životu po osvícení. Všichni filozofové a umělci skončí u způsobu života, který jde směrem k životu po osvícení. To ukazuje, že život po osvícení je přirozeným cílem veškerého lidského vývoje. V tom tkví hodnota osvícení a meditace.
Dóšu (2008)